O šmírování dobrém a zlém. Pořád však ale jen o šmírování

Dějou se to ale věci. Na ministerstvu školství praská skoro každým dnem nějaká nekalost. A národ se díví, pohoršuje. Plat pro nedostudovanou úřednici, které ministr sám zpracovával písemnou práci nezbytnou ke studiu na vysoké škole, se zdálo být pomyslnou třešinkou na dortu plném průšvihů tohoto rezortu. A vida, přišla ještě další třešeň a troufnu si odhadnout, že ani ona není úplně poslední. Prý se totiž na ministerstvu šmírovalo. Šmírovaly se prý počítače úředníků..!

Když se zpráva objevila v médiích, byla to pecka (a je jedno zda z třešňě, o které jsme se zmínila už na začátku). "Ten ministr Dobeš si ale nadrobil, to je hrůza, co se to dnes děje," říkali si mnozí, co zprávu četli. Co naplat, šmírování prostě lidem vadilo vždycky a skoro vždy bylo něčím, co i široké masy dokázaly odsoudit. Jenomže v době elektronických médií a komunikace, jež už se z velké části odehrává také hlavně prostřednictvím emailů a jiných komunikačních vymožeností, může dostat šmírování i celkem legální omluvu. Byť předesílám, že NETVRDÍM, že tomu musí tak nezbytně nutně být i v kauze ministerstva školství. V prvních článcích na toto téma bylo uvedeno: "Přímí podřízení ministra školství Josefa Dobeše nechali špehovat na dvě desítky vysoce postavených úředníků ministerstva školství. Podle zjištění MF DNES četli jejich e-mailovou korespondenci a nabourali se i do počítače sledovaného úředníka." V těch pozdějších informacích ale uvádí jeden z angažovaných úředníků to, že když se o kontrole počítačů (emailů) loni rozhodlo, šlo údajně jen o výpis komunikace. Tedy s kým si kdo píše. Nikoli o obsah emailů. To, jak se záležitost vyvíjela dál, zatím zřejmě nikdo stoprocentně neví - ukáže to patrně až další vyšetřování. Pokud by to bylo ale tak, jak uvedl úředník - tedy že si zaměstnavatel posvítil na to, co jeho zaměstnanci dělají na počítačích, jež patří úřadu a v pracovní době, za kterou pobírají plat, pak si nemyslím, že by se z toho měl dělat padoušský čin. Děje se to tak totiž v mnoha českých firmách. A ty, co to nařizují, nikdo veřejně nepranýřuje. Pravda - nejsou to ale většinou představitelé žádné z politických stran... Před asi čtyřmi lety začali používat software, který kontroloval, jak se využívají pracovní počítače, v pražském Dopravním podniku. Zaměstnanci o tom nevěděli, ale když po půl roce přišly výsledky, nestačili se jak zaměstnanci, tak i vedení firmy divit. Někteří experti byli schopni hraním her či jinými nepracovními radovánkami strávit i skoro polovinu své pracovní doby! Není divu, že onen špehovací program přinesl do Dopravního podniku mnohým smutek a vyhazov z práce. Firma tím všem ostatním ukázala varovný prst a řekla tím, že o "hravé" zaměstnance, ale ani o ty, co prostě místo své práce dělají na počítači něco, co rozhodně do jejich pracovní náplně nepatří, nestojí. Před třemi roky už nebylo žádným tajemstvím, které by softwarové firmy držely pod pokličkou, že prodej programů, jež "šmírují" zaměstnance v jejich pracovní době, stoupá. Pamatuji se, že jeden ze zástupců takové firmy přiznal, že podobné programy v Česku používají už bezmála dvě třetiny (hlavně větších) firem. Po každé, když se o tom napsalo, lidé hlasitě tleskali. "Konečně se zatočí s těmi nemakačenky, kteří berou platy za to, že si chodí do práce stahovat filmy a hrát hry," byl nejrozšířenější názor. Poté, co dorazila krize, tleskalo se v těchto souvislostech znovu. "Takovou kontrolou se zvýší produktivita práce a ušetří případně za plat těch, co je pobírají a nic nedělají," chválila si většina zaměstnavatelů ale i zaměstnanců tu technickou vymoženost - tedy program, co umí "špehovat". Ukáže, které stránky z počítače byly navštíveny, které jsou navštěvovány častěji, než je obvyklé a také i to, kam a od koho chodí firemní poštou emaily. Jako každá věc - má samozřejmě i tahle dvě stránky - dobrou a špatnou. Tou dobrou mohou být zmiňované úspory, zvýšení produktivity práce, ale i odhalení nějakých "kulišáren", jež mohou firmu a zaměstnavatele poškozovat. Tou špatnou pak je, že každý zaměstnanec je pod drobnohledem toho nenápadného, ale o to možná klidně nebezpečnějšího Velkého bratra - jež se pořád dívá. Je tak jasné, že šmírování, nebo chceme-li kontrola, může být vždy zneužita. Ať už proti zaměstnanci, který se stane z nějakého důvodu nepohodlným, tak ale třeba i proti zaměstnavateli - a vůbec nemusí vadit, že jím je i ministr.